Pošleme dětské hračky na prázdniny?

chaos hraček2Od narození mého syna se snažím vědomě minimalizovat hračky. Snaha se mi daří jen částečně a to jen u těch hraček, které sama nekoupím. Zato přítok darovaných exemplářů se mi zatím zmírnit nepodařilo… A tak se nám doma poslední měsíce kupily hračky, které už nebylo kam dávat. Poslední kapkou byl opakující se synův ranní rituál – vyházet co nejrychleji všechny hračky ze svého úložiště na zem a zmizet pak nejlépe s jednou trofejí zpět do postele. Musela jsem si přiznala, že nahromaděné hračky vytváří pouze chaos, ale ke hraní nevybízí. Jenže co s tím?

Od mala je syn zvídavé dítko a tak měl samozřejmě rád klasická štěrchátka, balónky, pískací knížečky a další různé miminkovské hračky. Ovšem to se nedalo srovnat s dokonalým požitkem, když vytahoval jeden papírový kapesníček z krabice za druhým, dokud nebyla krabice prázdná. Nebo když cupoval roli toaletního papíru na miniaturní kousky. V jeho okolí to připomínalo minimálně sněhovou bouři. Tak takové nadšení jsem u hraček ke hraní přímo určených zaznamenala jen občas a většinou jen s krátkou dobou trvání.

Jak postupně synek roste, naprosto přirozeně na něm vidím, jak chce zkoumat přesně to, co mám v ruce já nebo můj manžel. Snaží se napodobovat všechny činnosti, které běžně vidí. A tak občas běhá po bytě s paličkou na maso, mlátí metličkou a vařečkou do kovových hrnců jako divoký hráč na bicí, krájí plastovým nožem zeleninu a spokojeně donekonečna přelívá i vylívá vodu/kaše/polívky/jogurty všude kam se dá…

malovani vsemi smyslyÚplně mě fascinuje, když si najde vlastní hračku a u ní tráví desítky minut donekonečna opakující se činností. Již několik měsíců patří mezi jeho oblíbené činnosti, zastrkávání vzorečků parfémů do pořadníku a jejich různé přeskupování. Prstíky se hbitě mrskají a posouvají jeden vzorek za druhým do nového uspořádání. Podobně nadšenou hračkou je přetahovaná o dlouhý provázek vzniklý z navázání několika zbylých singl tkaniček od bot a šňůrek. Provázek nejdřív přitahuji k sobě a on jej mezi prsty pouští a pozoruje jak se přesouvá ke mně. Když dojde na konec, tak začne zase provázek přitahovat k sobě. Vedle toho leží policejní auto, které dostal k Vánocům a má 4 čudlíky, které vydávájí různá hlášení. Na sobě má již vrstvu prachu a největší zálibou je jím mrskat přes půl pokoje… Podobný nezájem sklízí i většina plyšáků, autíček a hraček podporující rozvoj dětí. Mezi oblíbence zato patří sfoukávání svíčky, házení peněz do pokladničky a zase jejich vysypávání zpět, přesouvání čehokoliv z jedné nádoby do druhé, malování vším a všude (zdi našeho bytu jsou toho živým důkazem), mlácení do klávesnice od PC a zapínání či vypínání všech domácích elektrospotřebičů.

Do nedávna jsem zažívala občasnou frustraci. Máme krabici dřevěných kostek i dupla a přesto se věž nejlépe staví z konzerv a ze zavařovacích sklenic s marmeládami. Já u toho jen trnula, kdy se která sklenice rozbije při dopadu na zem a nebo zmrzačí nohy či prsty malého stavitele, ale většinou jsem do hry nezasahovala… Když se nabažil kuchyňského stavebního materiálu a získal určitou zručnost, začal se sám soustředit na dokonalejší stavění s menšími kostkami. Hurááá 🙂

Nejviditelnější je synova nepotřeba hraček při našem pobytu venku. Ať už je to cesta na nákup, MHD, bloumání po sídlišti, jízda autem, návštěva blízkého lesoparku či procházka v přírodě. Tady všude žádné hračky nevyžaduje. Prostě jen pozoruje, co je kolem a hračky (přesněji spíš objekty zájmu) si přirozeně vybírá sám a za všech okolností. Ano pravda, jsou to „hračky“ které ne vždy zvlášě u přihlížejících nadšení, ale synka baví. Takže mějte pochopení, až potkáte venku dítě, které bude donekonečna procházet kaluží a skákat v ní; stát pod okapem, aby pozorovalo, jak na něj kape voda; lovit klackem z kaluží všechen bordel; sbírat odpadky; mlátit klackem do železných tyčí od zábradlí a dopravních značek tak, aby vyluzovaly různé zvuky; zkoumat psí hovínka; házet tuny kamínků do potůčků, říček i rybníků; válet se v bahně; honit se s klackem v ruce; přelézat z laviček na zídku; chodit pozpátku po obrubníku či honit promenádující se holuby. Vězte, že to jsou pro něj ty nejlepší hračky na světě!


kaluže

Aktuálně jsem zredukovala objem hraček asi na 1/3, přesto mám dojem, že jejich uklízení večer co večer nebere konce… A tak se chystám na den, kdy pošlu u nás doma většinu hraček na prázdniny. Nechám tu jenom některé synovi „nehračky“ a věci na kreativní tvoření jako je malování, muzicírování a kostky. Vím, že takové experimenty v Mš už byly provedeny a překvapivě si děti na nudu rozhodně nestěžovaly. Naopak ubylo konfliktů, partner ke hře byl ceněnou komoditou a fantazie mohla pracovat na plné obrátky. Tak už jen najít to odhodlání a vyzkoušet experiment i u nás doma v praxi.

A co vy? Jaké ”nehračky“ jsou u vás doma nejoblíbenější?

Pošleme společně hračky na prázdniny třeba během nadcházejícího víkendu?

S láskou k přirozenému učení

Anička

Komentáře