Zakládání Rozšířené rodiny Jižní město

Před několika měsíci jsem intenzivně přemýšlela o tom, že mi moderní způsob života přestal dávat smysl. A jak to tak bývá, díky synchronicitě (na náhody nevěřím již delší dobu) ke mně přišla jako odpověď knížka Rozšířená rodina. Objevila jsem v ní popis přesně takové reality, jakou jsem si už před roky vysnila. Jenže po přečtení se vynořila hned záludná otázka: Ale jak to mám všechno zhmotnit a převést do fungující praxe? Vždyť tu v okolí nikoho pořádně neznám a mám tu jen dvě tři známé…

dokonala mamaSe zakládáním vlastní Rozšířené rodiny (RR) mi pomohla nejen moje touha plnit si své sny, ale také otevření lidé z mého okolí, kteří jsou v podobné situaci jako já. Krátký text mojí kamarádky na diskuzi maminek z Jižního města pomohl najít první spřízněné dušičky. Ano maminky. Jsem jednou z nich a cítím, že jsme to hlavně my ženy, které přebíráme větší díl péče o domácnost, teplo domova, starání a výchovu dětí, péči o druhé a občas i o celý svět… Často máme ale potřebu vyhovět všem, jen ne sobě, být dokonalé mámy, stihnout rodinu, práci i svoje koníčky a prostě se totálně rozdat až najednou zjistíme, že už není sil fungovat tímto tempem dál. Začneme být často frustrované vnitřním rozporem, co CHCEME dělat a co MUSÍME dělat. Najednou to nějak skřípe doma s manželem či partnerem, děti nás nějak víc “zlobí“, chřipku potíme poctivě v posteli, až když už nemáme ani sílu uvařit si čaj,… A máme dojem, že se nám bortí celý svět z ničeho nic. Jenže ono to není Z NIČEHO NIC. Je to jen sílící kmen stromu, který vyrostl ze semínka zapomnění na sebe samu, z upřednostnování potřeb druhých před svými, z naší neautencity, z nedostatku podpory a pomoci ostatních lidí při každodenních starostech a péči o celý ten cirkus jménem rodinný život.

Jenže jak začít? Do biologické rodiny se narodíme a je to. Já ale potřebovala praktický návod, jak postupovat při založení té rozšířené, složené z lidí se kterými se budu cítit dobře a budeme mít chuť spolupracovat a budovat vztahy do budoucna. Využila jsem tedy nadšeně možnost osobní konzultace přímo s tvůrcem celého konceptu RR Vratislavem Hláskem. Následně mi bylo velkou inspirací osobní setkání na přednášce s autorem knihy Rozšířená rodina Petrem Jasinskim. Díky těmto dvěma setkání jsem si utřídila myšlenky a věděla, jak jít do akce a že mám vedle sebe lidi, kteří mi s tím pomůžou.

Rozeslala jsem tedy e-mail s popisem konceptu RR a odkazem na knížku RR svým známým z okolí. Vyvěsila jsem si popisek a odkaz na RR na můj profil na Facebooku a čekala, koho to zaujme. Reakce byly poměrně rychlé, nadšené a právě od stejně naladěných lidí, jako jsem já. Maminkám, které projevily bližší zájem, jsem poslala v druhé vlně Zapojovák. Sama jsem přemýšlením nad jeho otázkami strávila hodně času. Ale výsledek byl skvělý. Všem nám pomohl utřídit si vlastní myšlenky a získat celkovou vizi toho, co potřebujeme a co naopak můžeme nabídnout druhým.

Zjisti, co ti přináší v životě potěšení a dělej toho více.

Zjisti, co ti přináší smutek či starosti a dělej toho méně.“

Vzhledem k blížícímu se termínu porodu jedné z nás, svolala jsem první společné setkání hned začátkem ledna 2016. Chtěla jsem vědět, zda spolu rezonujeme a máme společnou vizi do budoucna. Přizvala jsem taky kontaktní osobu projektu RR Martinu Elterlein, která nám pomohla seznámit se ještě víc do podrobna s principy a fungováním konceptu RR.

Všichni účastníci setkání si měli dopředu promyslet následující tři otázky:

  • PROČ jít do RR?

  • CO tím chci získat pro sebe a své děti?

  • ČÍM můžu přispět ostatním a pro fungování celé skupiny?

Setkání mělo následující strukturu:

  • PŘEDSTAVENÍ každé rodiny (jméno, velikost rodiny, co by jim RR měla přinést a co je baví a mohli by nabídnout ostatním).

  • CO je RR? (společný brainstorming a diskuze)

  • PROČ do toho jdeme? (diskuze)

  • ČAS – jak často se ze začátku potkávat. Časový rámec na vzájemné poznávání.

  • PROSTOR – najít společný prostor pro setkání, pronájem prostor? Kdo ví o něčem „vhodném“. (Jak si představuje každý vhodný bezpečný prostor?)

  • NÁPLŇ pravidelných setkání – mít naplánovanou nějakou dobrovolnou společnou aktivitu?

  • ZÁVĚR: Shrnout na čem jsme se shodli a co podnikneme dál v nejbližší době. Najít pravidelný čas a prostor na setkávání. Domluvit termín dalšího setkání.

V nedělním odpoledni se nás sešlo postupně 8 dospělých a 10 dětí. A protože nám ze setkání vyvstalo hned několik zajímavých poznatků pro ještě lepší zorganizování či plánování do budoucna, podělím se o ně s vámi v následujících bodech:

  • Plánovaná struktura se nám osvědčila, ale zjistili jsme, že vydá obsahově vlastně na několik setkání, protože to vše nejde vměstnat do 2-3 hodinového úseku. 🙂 Nicméně všichni zúčastnění získali nové podněty k přemýšlení a upřesňování konkrétních potřeb a plánů, které jsme rozvýjeli dál při další společné komunikaci a setkáních.

  • Otázka hledání společného času pro naše setkávání, budování společného „hnízda“ atd. to je běh na delší čas a diskuzi.

  • Domluvili jsme si společnou výměnu kontaktů (e-mail).

  • Pro urychlení vzájemného poznávání, jsme se rozhodli vytvořit sdílenou online tabulku (pomocí společné e-mailové adresy u Google), kde by každý o sobě napsal:

    • Motivaci ke spolupráci

    • Co nabízí

    • Aktivity, které ho baví

    • S čím potřebuje pomoci.

  • Jedna maminka došla bez dětí a nabídla se, že bude dělat zápisky z celého setkání. Z nich jsme vytvořili např. právě základ výše zmíněné tabulky.

  • Aby se setkání mohly účastnit také děti a měli jsme všichni dost místa, zamluvila jsem na nedělní setkání místní mateřské centrum Domeček. Herna a přilehlá místnost se stoly k sesednutí a povídání pro nás dospělé se osvědčili také proto, že část dětí již prostory znala a chodí sem pravidelně. Ačkoliv se jednalo skoro o deset dětí ve věku 1-5 let, zvládly si překvapivě poklidně hrát delší dobu bez nutnosti mít u sebe dospělé. To bylo příjemné zjištění. 🙂

  • Nicméně jsme si uvědomili, že je potřeba mít na setkání i nějaké společné aktivity (např. tanec, zpěv, muzicírování, ochutnávání jídel, hry pro děti, žonglování s míčky, tvoření, budování konkrétního „hnízda“, zahradničení,…) s tím, že není povinností se aktivity zúčastnit, jen to bude možné.

  • Pokud budeme chtít diskutovat o něčem důležitém více nerušeně, musíme mezi sebou vždy domluvit, kdo se bude věnovat víc dětem, nebo přizvat nápomocnou osobu (babičku, tetu, kamarádku,…), která bude v určitý čas k dispozici výhradně dětem.

  • Domluvili jsme se na střídání v zajištění občerstvení pro další setkání (např. upéct buchtu).

  • Závěrem jsme se s maminkami shodly na dvou prioritách a to mi přišlo jako krásně stmelující prvek, protože jsme věděly, co máme společného a že to tak cítí i ty druhé.

Na první setkání návazlo již další hromadné a několik menších setkání venku na procházce a nebo v některém z našich bytů. Uskutečnilo se společné venčení dětí, vaření obědu, výměna vaření obědu pro více rodin najednou i první zkoušky vzájemného hlídání dětí… Věřím, že nás čeká skvělý čas, protože jsme našli způsob jak si tvořit realitu podle svých představ. Držím nám i všem dalším odvážlivcům palce na skvělé rozšířené rodiny a budu se těšit, až si o nich přečtu na místním blogu 😉 A pokud máte chuť nás poznat osobně, ozvěte se mi na níže uvedený kontakt.

Anna-Černá

Děkuji všem, kteří tvoříte Rozšířenou rodinu dál s námi!

S láskou

Anna Černá

organizátorka Rozšířené rodiny Jižní město v Praze

www.anna-cerna.cz

annacerna@centrum.cz

 

Komentáře